aneb jak jsem se dostala k pečení

Je úžasné zažívat ten pocit, kdy přijdete na oslavu, párty, večírek nebo svatbu s vlastnoručně vyrobeným dortem a spatříte ve tváři obdarovaných radost, úžas a překvapení. Tvůrce vždy cítí určitou hrdost nad svým dílem. Máte to také tak? Já to tedy, dnes, už rozhodně mám. Miluju předávat kreativitu schovanou ve vlastnoručně vyrobených dílech a nejen těch sladkých. Moc mě to baví a hřeje mě u srdce, když můžu reakce obdarovávaných lidí osobně vidět a prožívat je s nimi.

Jak jsem se k pečení dostala

Píše se rok 2019 a já si pamatuji období asi před 12 lety, kdy jsem o pečení dortů, cukroví a dalších sladkých lákadel věděla pramálo. Odmala jsem jen přicmrndávala v kuchyni a byla jsem opravdu dobrá ochutnávačka. Tato pozice mě doprovázela i v době, kdy se ze mě stala už dospělá a vdaná žena. Na oslavy, vánoce a velikonoce připravovali sladkosti babičky a to jak moje, tak manželovi. Jenže znáte to!?

Babičky prostě nejsou nesmrtelné, ikdyž já jsem si myslela, že jsou 🙁 .
No a najednou máte vlastní děti a oslavy za dveřmi. Narozeniny bez dortu prostě nejsou pořádná oslava! Vánoce bez vánočky a cukroví nejsou vánoce ! Velikonoce bez beránka a perníčků taky nejsou velikonoce! Ach jo…….. Co tedy dělat? Kupovat toto všechno? A kde se to kupuje, aby to bylo jako od babiček? Ne, fakt ne! V supermarketech opravdu NE! To není můj styl. Tyhle sladkůstky mám ráda zkrátka domácí. Přes to vlak u nás (čti: u mě) nejede! Jedna otázka vyřešena.

Jenže nastala otázka druhá. Kdo to tedy bude dělat? Každý se vofrňoval jako, že to není potřeba. A jako, kdo to bude jíst? A proč bychom to měli řešit?  A bla  bla bla bla….Nikomu se do pečení samozřejmě nechtělo. Hrozná představa pro všechny. Jenže já  jsem chtěla, aby pokračovaly rodinné tradice a na oslavách byly tvorby našich kuchyní. Proto jsem se rozhodla, že do toho půjdu já a zkusím něco upéct.

Rozhodla jsem se pro lehký dort promazaný máslovým krémem ve tvaru podkovy. Byl určený pro mého dědu k narozeninám. Tenkrát jsem si říkala: ” To zvládnu! Jen, ať děda vidí, že jsem s tou babičkou v kuchyni taky někdy byla.”

No jooo…..jenže když jsem se pustila do díla, tak jsem si trhala vlasy. PROČ? No hudrovala jsem si sama pro sebe: “ Kdybych se tenkrát něčemu přiučila a nejen ochutnávala!” Jojo , pozdě bycha honiti. (poznámka autorky: hele ten bych, píše se s velkým B? je to jméno osoby ? já tohle dlouho nechápala… :-)…podle mě je to takovej Cimrman…AHA , takže bude s velkým B)
S velkým respektem a očekáváním jestli dort dopadne tak nebo onak, jsem se pustila do práce.

Korpus jsem zvládla upéct a vyklopit v pohodě. Přeci jen praxe s pečením buchet u mě byla :-). Pak přišly obavy, jestli jako zvládnu ten krém. Neumíte si představit, jak člověk začne pátrat v hlavě. Co to ta babička říkala? Joooooooooooooooo, už vím. Přidávej do našlehaného másla uvařený a hlavně vychladlý puding po lžicích, aby se ti krém nezdrcnul. To byly nervy! Krém se zdařil, huráá.

A teď přijde ta plácanice na korpus. Jak to jako mám rozříznout? Jejku, no snad se mi to nezlomí vejpůl? Těch strachů bylo opravdu hodně. Čím mám ten krém na ten korpus jako nandat a jak to rozetřít? Proč to nemám rovné? Spocená jsem byla až na zadku (čti: na prdeli). Jeee , nezapoměň! Nech si kousek krému na zdobení na povrch dortu! Teda řeknu vám, dřiny a nervů okolo jednoho dortu je hafo (No ..ten hafo ? ta hafo? no tak snad nezačnu hafat..asi malý co? :-)..Mě ty  slohy psal vždycky děda…i na střední ) . Celá unavená jsem dosedla na židli a dívala se na dort s úžasným pocitem vítězství. Hurá , dort jsem zvládla.

Díky mojí umanutosti a po první zkušenosti, která ve mě zanechala pocit vítězství a hrdosti jsem se pustila do dalších experimentů. Pokus, omyl, zvídavost a touha vědět víc mě hnali kupředu. Začalo mě to neskutečně bavit. Kouzlila jsem dort za dortem. Na trh přicházeli nové technologie a já začala proplouvat do tajů cukrařiny. Poznávala a stále poznávám další a další pomůcky, produkty, technologie a vychytávky.

Jsem přesvědčená, že každý dovede udělat všechno co si zamane. Důležité je udělat ten první krok. Prostě vykročit za tím, co chcete. Stejně jako já chtěla udržet rodinnou tradici v pečení dortů na oslavy . Překonala jsem strachy a obavy. Pevně věřím , že i vy máte v sobě tu sílu vykročit. A když se to nepovede na poprvé tak to zkuste na podruhé. Všechno je potřeba trénovat. Bez tréninku nemůže být vítěze. Na základě mých zkušeností pokus omyl jsem se rozhodla, ulehčit Vám cestu, kterou jsem si musela projít já. Prozradím Vám ta Sladká tajemství jak připravit sladké dobroty z pohodlí domova. JAK? Pomocí e-návodu , e-kuchařky, e-booku, …neboli online cestou….. těšte se .

 

S láskou Vaše

Hany